Doc. Martin Oliva, archeolog věčně ponořený v pravěku - paleolitu. Ukázka z Gyaneshwarpuriho knihy Cesta poustevníka.

Text a foto: Marek P. Šenkyřík - Svámí Gyaneshwarpuri

Další člověk, kterého si upřímně vážím je doc. Martin Oliva, věhlasný archeolog, možná největší specialista a kapacita na paleolit v České republice, o což samozřejmě soupeří s jinými archeology, například s Jiřím Svobodou. Já o Martinovi s úctou říkám že je "archeolog věčně ponořený v pravěku - paleolitu." Velmi si ho cenním nejen jako prvotřídního odborníka s téměř polyhistorickým přesahem do jiných vědních oborů v souvislosti s Moravským krasem a dalšími moravskými územími a lokalitami, ale též pro jeho velmi vzácné povahové rysy a vlastnosti. Je totiž velice laskavý a vždy ochotný mi vyhovět, pokud jde o nějakou odbornou prosbu, když například pátrám po nějakém zapadlém článku či literatuře. K řevnivým odpůrcům – archeologům ale dovede být nekompromisní pokud jde o Pravdu, přičemž používá svou skutečně silnou zbraň, správnou vivéku: správné neosobní rozlišování pravdy od nepravdy, světla ode tmy. Toto umění boje, se kterým jde životem jsem se od něj naučil. Měl jsem Martina Olivu dokonce za svého učitele archeologie na Masarykově univerzitě v Brně, kam docházel přednášet o paleolitu, starší době kamenné. I z jiných důvodů jsem si ho začal opravdu vážit. Když za Sametové revoluce byli učitelé většinou někde zalezlí, on jako jeden z prvních přišel podpořit studenty na demonstraci konané na náměstí Svobody v Brně. Je tedy humanista a demokrat, ale o politice se pokud vím nevyjadřuje navenek a nikdy jsme o ní nediskutovali. Myslím totiž že ho v jeho pravěkém usebrání z hlediska nadčasí, které promlouvá k jeho duše, dění ve společnosti příliš nevyrušuje. Často Martina navštěvuji v jeho kanceláři na Ústavu Anthropos na Zelném rynku v Brně, který vedl po Absolonovi a dnes mu již vzhledem k našemu dlouhému přátelství a pokročilému věku samozřejmě tykám, což věkem staršímu Martinovi Olivovi nevadí. Asi mi věří. Bohužel se naše cesty pomalu rozcházejí, protože mě již archeologie, ani speleologie a děje v krasu v podstatě více než je slušné nezajímají, vzhledem k tomu že jsem se stal mnichem a poustevníkem. To ale Martina taky zajímá, zajímá se totiž o duchovnost jako takovou ze svého odborného úhlu pohledu, neboť je odborníkem na náboženství a duchovnost pravěkých kultur a civilizací. Je tedy v podstatě jako vědec opravdu duchovní pohádkovou bytostí, někdo na úrovni pravěkého šamana, se svým zájmem o opracované kameny, pazourky. Každopádně si lidí - svých kolegů archeologů jako je Martin Oliva, či třeba pan profesor Josef Unger, Inna Mateiciucová, Petr Kos nebo Tomáš Pavloň vážím a rád s nimi ještě podiskutuji o odborných otázkách a rád s nimi udržuji kontakt.