Archeolog z Býčí skály docent Martin Golec - úprava jeho krasových hypotéz na pravou míru.

Text a foto: Svámí Gyaneshwarpuri poustevník

Domnívám se, že archeolog Martin Golec se mýlí v četných doložených případech Tak například Hrádek u Babic považuje za možná romantizující stavbu až z 19. století, ačkoli je jistě mnohem staršího data vzniku (!). Nebo jeho tak zvaná "svatyně" v Býčí skále, která byla podle mne spíše nesvatým magickým okultním prostorem, nikoli rozhodně svaté místo, nevyhovující významu slova "svatost" v pravém slova smyslu, vzhledem k opravdu hrůzným zjištěním a nálezům, například několik desítek zde zamordovaných lidských těl, objevených MUDr. Jindřichem Wankelem, otcem moravské archeologie. Mohli být podle mne při tomto rozsáhlém vraždění pod vlivem halucinogenních drog, jinak si toto vraždění nelze racionálně vysvětlit. Wankelovu interpretaci považuji tedy za v podstatě správnou, nikoli jen romantizující, vzhledem k tomu, že byl autorem objevu a jediný skutečný znalec celé nálezové situace. Bylo to "obyčené" pohřebiště, nikoli svatyně, ani v duchu té doby. Současní archeologové se tedy pravděpodbně mýlí, neboť téměř ignorují Wankelovy nálezové informace o vražedném místě v podzemí Předsíně Býčí skály. Byčí skála je  ta nejzlejší moravská jeskyně! V období německého romantismu bylo zaznamenáno německým mytologem toto podivuhodné sdělení:"Za dob římských bylo Brno jen menší osadou, nazývanou EBURODUNUM. Ta byla na severu chráněna MĚSÍČNÍMI HORAMI (SYLVA-LUNAE). V osadě se pnuly k nebi dva posvátné vrchy s prastarými svatyněmi: první byl zasvěcen bohu války WOTANOVI(dnešní Špilberk) a druhý (Petrov) bohu hromu DONAROVI. Oba kultovní stánky jsou obtékány dvěma posvátnými řekami: Švancarou (Svratka) a Weissache (Svitava). Řeka Weissache měla pramenit v blízkosti WOTANOVI JESKYNĚ ve WOTANOVĚ ÚDOLÍ v Měsíčních horách. A tam, ve WOTANOVĚ JESKYNI, v rozlehlé skalní síňi, ježící se zbraněmi, jest kamenný trůn na němž odpočívá sám bůh války WOTAN!! (dnes se však Wotanova jeskyně jmenuje Beczi skála, podle šumotu vyvěrajících vod...)" Myslím si, že tento zápis, na který jsem narazil ve Vlastivědných zprávách z Adamova a okolí (zdroj blíže necituji), dobře podvědomě ilustruje energii událostí v Býčí skále, na rozdíl od poněkud romantizující známé kresby Zdeňka Buriana. (!). Dále je tu již zmíněná Golcova hypotéza absence Hertodova poustevníka na Kostelíku, který dle něj zde nežil (!). Podle mne je Kostelík naopak typická poustevnická lokalita, o níž však samozřejmě neexistují téměř žádné písemné záznamy, v onom kdysi velice svatém Údolí "Vallis Baptismi Alias Kyriteinensis" u Křtin. Toto všechno je názorná ukázka jak Martin Golec podvědomě odborně uvažuje bez onoho čtvrtého, nebo dokonce x-tého duchovního rozměru v důsledku jeho nedostatečně rozvinuté intuice pro kras, kterou on znevažuje, vysmívá se ji a nevěří v ni, považujíce jí za "nevědeckou" (osobní sdělení Martina Golce). Já se však naproti tomu domnívám, že intuitivní poznání je nad světským materialisticko-ateistickým poznáním. Podle mého názoru skuteční mudrcové vědy intuici intenzívně používají, aniž si to ovšem většinou uvědomují (dokonce i Martin Golec!). Rovněž duchovní lidé mívají rozvinutou pravou intuici, která je mimo pochopení světskou myslí. Takto mne život naučil s kritickou analýzou uvažovat o vědcích, jejichž odborný názor je vydáván za oficiální stanovisko vědy, tedy za nezpochybnitelnou pravdu. Já si však o těchto tzv. vědcích typu Golec při vší úctě myslím své.