Jak jsem pod vlivem Karla Plívy, vedoucího Březinské skupiny začal úspěšně jeskyňařit v Netopýrce.

Text a foto: Marek P. Šenkyřík - Svámí Gyaneshwarpuri

Hádecké údolí, dnes zvané Údolí Říčky mi učarovalo, jako mnoha z vás, již dávno. Ve věku okolo 13 a 14 let mého života, tedy okolo roku 1981, jsem byl se skupinou pionýrů z Bosonoh pod vedením pana Doležala, tedy již za socialismu, v tomto tehdy velice utišeném a opomíjeném území na jihu Moravského krasu. Ujal se nás jeskyňář Karel Plíva z Mokré, který byl pro nás prototypem velkého jeskyňáře v modrém plátěném overalu, v kanadách a s nifkou na opasku, co přespával v jeskyních, původem z Březinské skupiny brněnského Speleoklubu, kde byl vedoucím výzkumu na jeskyni Malý lesík u Březiny. S ním jsem tehdy  vstoupil do jeskyně Netopýrky. Karel Plíva nás vzal s sebou na náročnou exkurzi - vzhledem k našemu věku - plazivkovitou cestou do spodního patra této jeskyně, k podzemnímu potůčku. Tehdy jsem ucítil první volání abych se stal speleologem, k čemuž mne sám Karel Plíva vybízel. Nabízel mi vstup do jejich Březinské skupiny ZO 6-12. Dlouho jsem nad tímto pozváním přemýšlel a nechával ho zrát, až jsem se jednoho dne spontánně - v roce 1985 - rozhodl zatelefonovat MUDr. Jiřímu Urbanovi, jednateli ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno. Ten mne vybídl abych je ihned navštívil v Březině. V té době se však bohužel můj velký vzor Karel Plíva vzdal vedení Březinské skupiny i speleologie vůbec, čímž vyhasl i speleologický život skupiny jíž byl tahounem, která se po jeho odchodu proměnila jen ve skupinu chalupařící, zdící chalupu v Březině s vizí, že bude jednou sloužit jako speleologická základna pro zahraniční speleology z kapitalistických západních zemí. Do tohoto neradostného hodokvasu jsem tedy přišel v roce 1985 já se svým zápalem obnovit průzkum v Malém lesíku. V té době jsem měl již za sebou celkem slušnou intenzivní speleologickou činnost, neboť již od roku 1982 jsem prováděl samostatně anonymním způsobem tajný speleologický průzkum jeskyně známé pod Himmelovým kódem Ř-24, čili Slezákovy díry vysoko ve svahu Hádeckého údolí. Zmiňme se zde jen, že jsme ve vchodu Slezákovy díry učinili zajímavý archeologický objev kostí dítěte s mléčnými zuby, které podle přítomné keramiky pocházelo pravděpodobně z neolitu. Na Malém lesíku jsem ihned po svém příchodu do skupiny březinských jeskyňářů tedy obnovil s požehnáním vedení skupiny jako vedoucí speleologického průzkumu velice aktivním způsobem objevování bludiště Malého lesíka. Toto velice romantické, harmonické a míruplné období trvalo až do roku 1987, kdy bylo zákeřně přerušeno a já musel na dva roky narukovat na vojnu.  V Malém lesíku jsem dlouho nevydržel, byl jsem odtud Vránou, Vyhnánkem a Urbanem  vypuzen, takže jsem založil vlastní skupinu působící na jiném místě. S touto tzv. Novodvorskou skupinou (dnešní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno) jsem odešel bádat na nedalekou Plošinu Skalka, kde byl u Nového Dvora v lese k dispozici do té doby anonymní závrt s malým občasným ponorem. V něm jsme zahájili samostatný výzkum a hned objevili vstupní partii náročné plazivkovité odvodňovací jeskyně mnou pokřtěné na Ponorný hrádek. To bylo v roce 1990. Potom přišel v roce 1995 další objev na Plošině Skalka, pod Hynštovým závrtem Zub, propasti Soví komín. Ale o těchto výzkumech zde již nebudu vyprávět, neboť jsou mnou již svědomitě popsány ve speleologické literatuře.