Příspěvek ke speleohistorii a poznání geneze Málčiny jeskyně v Údolí Říčky (Moravský kras - jih). Odesláno do Sborníku muzea Blanenska.

Text: Marek P. Šenkyřík - Svámí Gyaneshwarpuri

Předmluva před zveřejněním.
Tento článek o Málčině jeskyni jsem sepsal v roce 2005 bez možnosti řádného zveřejnění u České speleologické společnosti. Nyní je situace poněkud odlišná. Publikuji ve Sborníku Muzea Blanenska, a tak snad nic již nebrání článek o Málčině jeskyni řádně zveřejnit. Článek byl mnou při této příležitosti zásadně přepracován, aktualizován a doplněn pěknými fotografiemi Ing. Pavla Chaloupského, současného předsedy ZO 6-12 Speleologický klub Brno.

Speleohistorie Málčiny jeskyně
Málčina jeskyně byla oficiálně objevena dne 23.května roku 1909 členy německého spolku Verein Deutscher Turisten – sektion fűr Hőhlenforschung (V.D.T.): K. Kubáskem, G. Nouackhem a L.Kellerem. Ale již rok předtím - v srpnu 1908 - objevil K. Kubásek (který je mimochodem v archeologii znám jako objevitel slavné "ochozské čelisti" neandrtálce) po průkopu závrtku u skalní stěny poblíž Švédova stolu úvodní partii jeskyně v délce 30 m (ANONYMUS 1909), zvanou dnes Jižní a Poradní dóm. V tomuto místu se znovu vrátil se svými přáteli z vyšší německé technické školy a dne 23. května 1909 odtud společně pronikli nizoučkým průkopem plazivkovité Spojky do šedesát metrů dlouhé krásné páteřní Hlavní chodby, kterou prošli napříč ostrohem Svatých schodů do obrovského dómu (Blátivý a Kamenitý dóm). Tím K. Kubásek, G. Nouackh a L.Keller objevili v podstatě celou, dnes známou jeskyni, 2. nejdelší v údolí Říčky. Její délku uvedli 120 m, a pojmenovali ji po Kubáskově sestře "Maltschigrotte". A již druhý den po objevu - 24. května 1909 - vkládají o svém úspěchu zprávu do německého brněnského denníku Tagesbote (ANONYMUS 1909, DVOŘÁK 1950, BALÁK a kol 2001, s.153). Jméno jeskyně by se tedy mělo správně psát "Maltschina jeskyně" (SKUTIL 1944, s.83), později se vyskytlo i pojmenování "Bahenní jeskyně" (PRIX 1947, s.26), které je opravdu výstižné, ale nemá prioritu. První speleologická mapa Málčiny jeskyně pochází z r. 1929 od čelního představitele německé organizace V.D.T. ing. K. Feitla, a zůstává v platnosti dodnes (HIMMEL – HIMMEL 1967). V roce 1928 se o jeskyni stručně zmiňuje Antonín Boček ve svém Průvodci do Moravského krasu, který však o Málčině zaznamenává pouze jedinou větu, že: "vykazuje nádhernou ornamentiku a souvisí asi se spodními vodami" (BOČEK 1928, s. 290). V roce 1948 výrazně vstupuje do historie poznání Málčiny jeskyně člen brněnského Speleoklubu Jaroslav Dvořák, který učinil "zajímavé zjištění… když zjistil, že tudy protéká vodní ručej, který mizí v bahnitém závrtu ve velké prostoře Málčiny jeskyně. Tímto zajímavým zjištěním byla potvrzena domněnka A.Bočka o souvislosti Málčiny jeskyně s podzemními vodami (VÝBOR SK 1949, s. 90-91, DVOŘÁK, 1949, s. 37). "Na návrh A.Bočka bylo provedeno virgulové ohledání, které prováděl známý proutkař pan Knap z Drysic" (VÝBOR SK 1949, s. 91) a v blízkosti j. Málčiny byl nalezen závrt, kde se započalo se sondováním (P.R.1949, s.303). V letech 1948-1952 zkoumali Málčinu jeskyňáři Speleologického klubu v Brně sdružení okolo Jaroslava Dvořáka v tzv. Hádecké skupině, kteří se pokoušeli proniknout z oblasti Poradního dómu "k podzemnímu řečišti Hádeckého potoka, a do nyní již neaktivního starého propadání ležícího pod Švédovým stolem" (P.R. 1949, s.303, DVOŘÁK 1949, 1950, VÝBOR SK 1950, s. 83, DVOŘÁK 1952, s.228). V roce 1949 byla Málčina nově zmapována (P.R.1949, s. 303) a tento "Dvořákův plán" byl uveden do literatury v roce 1950 (DVOŘÁK 1950). V roce 1951 bylo sondováno i v Blátivém dómu v místě podzemního vývěru a ponoru občasného potůčku (VÝBOR SK 1952, s.37). Poslední zprávy o průzkumu jeskyně Málčiny se v literatuře ztrácejí v roce 1952, kdy se ještě "po velmi namáhavém průkopu podařilo prodrát do nové síně bývalého paleoponoru" (VÝBOR SK 1953, s. 78), avšak již následující rok ve Výroční zprávě brněnského Speleoklubu nacházíme z Málčiny pouze zmínku, že v ní "byly studovány poměry, za nichž dochází ke vzniku nickamínku" (VÝBOR SK 1954) "Od dob činnosti Hádecké skupiny již nebylo v jeskyni soustavněji bádáno" (HIMMEL – HIMMEL, 1967, s. 28), lokalita sloužila spíše jen exkurzním účelům, a byla zde konána ojedinělá hydrologická pozorování.

Současnost jeskyně
Protože v jeskyni není co zničit, a její bláto z ní nikdo neodnese, zůstává Málčina (spolu s nedalekou Netopýrkou) dlouhodobě otevřená. Její nenápadný vchod je však v úbočí Svatých schodů dobře skrytý a ví o něm jen místní znalci. Do svážné mazlavé vstupní skluzavky se průměrný turista neodváží, a jeskyně je proto se svojí délkou chodeb okolo 190 m, občasným útočištěm hlavně pro začínající jeskyňáře, skauty či trampy. A přece se jen jediný metr za plazivkovitým vchodem (pozn.: objevný vchod je zavalený) nachází jedna z největších dómových prostor jižní části Moravského krasu, a v jeskyni je ke spatření i skutečný geologický poklad, o němž sám geolog J. Dvořák vydal svědectví, že "snad nemá takovou klasickou obdobu v celém Moravském krasu" (DVOŘÁK 1950, s. 65). Je to známý málčínský "Jícen děla" – relikt tlakového erozního kanálu z nejstarší vývojové fáze jeskyně, který jako zázrakem zůstal zachován i po zmlazení chodeb. Jinak je jeskyně pověstná hlavně svým blátem. Na poč. 90. let podnikla Správa CHKO pokus o uzamčení této tradiční blátivé exkurzní lokality, který však byl nezávislými ekology vnímán jako zbytečně přísné opatření (ŠENKYŘÍK 1994, s.40). Zavařená vstupní uzávěra po nějakém čase ze vchodu jeskyně zase zmizela, a od té doby zůstávají jeskynní systémy pod Svatými schody osvícenecky opět volně přístupnými. Já sám Málčinu znám od roku 1982. Při jednom ze vstupů do této jeskyně jsem tehdy, na jaře roku 1984, pozoroval v Málčině padat ze stropu Hlavní chodby asi 2 m vysoký vodopádek. Ve svém speleologickém mládí jsem se však domníval, že se jistě jedná o hydrologický jev všeobecně známý speleologickým kmetům. Nevěnoval jsem mu proto více pozornosti, jen mi bylo divné, že sympatická meandrující erozní chodbička, která je skrytá až na balkónku u stropu Hlavní chodby (z níž podzemní potůček vytéká), není zakreslená v žádné speleologické mapě. O několik let později (kolem r. 1995) si tohoto neznámého podzemního přítoku do Málčiny jeskyně všiml jiný jižanský krasový badatel, Petr Kos z Mokré, který byl rovněž udiven, absencí jakékoli literární zmínky (KOS, P., ústní sdělení 1995). Dokonce ještě ani v roce 1999 se zdejší hlavní autorita přes hydrografii Hádeckého údolí, RNDr. Jan Himmel, ve svém syntézním článku, speciálně věnovaném novým poznatkům o hydrografii Málčiny jeskyně, o existenci jarního vodopádku v Hlavní chodbě – nezmiňuje. (HIMMEL 1999). Bylo proto pro mne překvapením, že "Periodický potok, který se nachází zhruba v polovině Hlavní chodby, dva metry nad úrovní jejího dna" byl pro vědu řádně objeven až v roce 2001, kdy byl zanesen do literatury RNDr. Ivanem Balákem ze Správy CHKO Moravský kras (BALÁK 2001, s. 60), a J.Himmel jeho prioritu následně potvrzuje (HIMMEL 2002, s. 9). Epizoda s objevem Přítokové chodby nad vodopádkem nám jen dokresluje v jakém stavu poznání je speleologická problematika Málčiny jeskyně.

Poznámky ke genezi a speleologickým perspektivám jeskyně
Nikdo nepochybuje o tom, že Málčina jeskyně je monumentálním paleoponorným hltačem vod Hádecké Říčky s předpokládaným - vysoce zasedimentovaným - podzemním odvodňováním k J, pod ostroh Svatých schodů.

Otázka prolongace Dvořákova ponoru v Blátivém dómu
Za kritické místo jeskynního systému je přitom tradičně považován Blátivý dóm (BALÁK 2001, s.37), kde se jistě nachází pohřben hlavní odvodňovací paleoponorný kolektor této jeskyně. Za pozornost stojí Z cíp Blátivého dómu, který působí dojmem zařícené chodby větších rozměrů, a nikoli jen jako vysucení jeskynního komína. Dno Blátivého dómu, které je dodnes inundováno "Dvořákovým podzemním potůčkem", se ale nachází v 317 m.n.m. (nivelace dle HIMMEL 2000, s.17), tedy maximálně 9 m nad hladinou spodních vod, kterou Málčině diktuje 700 m vzdálený Vývěr Říčky I (308 m.n.m.). Praktický speleologický průzkum "Dvořákova ponoru" na mokvajícím dně Blátivého dómu se tedy jeví dosti diskutabilní, a byl by jistě přírodními faktory značně limitován, a to navzdory Dvořákovu tvrzení, že se zde "mezi balvany voda prodírá s hukotem do dalších, asi volných prostor" (DVOŘÁK 1952, s. 228), což zde později nebylo již pozorováno (HIMMEL 1999, s. 17). Též velmi vzácně se objevující podzemní jezero, vzlínající za povodňových úkazů ze dna dómu (PRIX 1949, s.37, HIMMEL 2000), svědčí spíše o poloucpaném sifonálním stavu na odtokových trativodech pod Blátivým dómem. O Dvořákově podzemním potůčku se ví, že ještě před přítokem do Blátivého dómu bifurkuje (DVOŘÁK 1952), a J. Himmel o potůčku zjistil, že je živen směsí vod z ponorů Říčky a vod čistě krasově autochtonních (HIMMEL 1999, s.17). Badatel Kamil Pokorný očekává na základě reakcí svých virgulí pod dnem Blátivého dómu vstup do "velkého neznámého dómu." Netřeba ale dodávat, že speleologický průzkum by byl na dně Blátivého dómu mimořádně obtížný a pro "málčinské bláto" v podstatě nereálný.

Tajemství málčinského horizontu 322-321 m.n.m.
Naproti tomu zůstává zcela otevřena - ba nepovšimnuta - prolongace velmi výrazného, téměř vodorovného málčinského paleopatra 322 – 321 m.n.m. (Hlavní chodba s trativody, Spojka, Poradní a Jižní dóm), visícího 4 – 5 m nad dnem Blátivého dómu. Protože v jeskyni docházelo k podzemnímu soutoku dvou ramen podzemní Říčky (vchody č.1 a 2) a navíc pravděpodobně i Ochozského podzemního potoka (ucpané trativody na J konci Hlavní chodby), není dodnes dokonce rozřešena ani diametrální otázka, odkud kam vodní paleotoky jeskynními chodbami vlastně tekly. Generální, speleologicky významný směr, se zde jeví být J, resp. JV. Tyto chodby mají evidentně náběh na bludištní systém, a je to jen jejich vysoký stupeň ucpání jílovitým blátem zvodnělé a přilnavé konzistence, co odpuzuje průměrného jeskyňáře od jakékoli speleologické činnosti v této jeskyni. Zcela neznámou jeskyni - "druhou Málčinu" – např. očekávám v exponovaném břehu Svatých schodů mezi Švédovým stolem a Netopýrkou. Rovněž severně od Málčiny je ještě prostor, kam by se jedna neznámá jeskyně vešla.

Otázka prolongace ucpaných trativodů v Poradním a Jižním dómu.
Tato prolongace je stále otevřená směrem pod Švédův stůl a do předpokládaného jeskynního systému podzemní Říčky v trojúhelníku mezi Závrty pod Svatými schody, Barunčinou pod Svatými schody, Paleoponorem v Ochozském žlíbku a Netopýrkou (ŠENKYŘÍK 2005a, GYANESHWARPURI 2022a). Snad se najde výzkumce, který toto dílo Hádecké skupiny v Poradním a Jižním dómu dokončí. Pokud by se otevřel vchod č. Ř-5b do Málčiny jeskyně (objevný Kubáskuv vchod z roku 1908), byl by vyřešen problém kam s nakopanými sedimenty. To by bylo poměrně snadné. Pokud zde budou trativody člověku průstupné je to poměrně perspektivní místo jako východiště objevných exploatací pod ostroh Svatých schodů, který speleologicky stále přitahuje neznámem. Tato otázka je tedy zde otevřena pro další zájemce.

Otázka prolongace dvou trativodů na konci Hlavní chodby.
Na jižním konci Hlavní chodby se nacházejí dva ucpané erozní trativody slušných dimenzí. Trativod vpravo, přicházející od západu, je nepochybně přítokový, druhý Trativod vlevo, směřující na východ, je odtokový. Oba trativody s největší pravděpodobností vytvořil Ochozský podzemní potok, který to má odtud ke svému povrchovému korytu jen několik málo metrů. Máme zde tedy důkaz, že málčinské bludiště vytvořily dva vodní toky, nejen Říčka, ale i Ochozský potok. Trativod vytvořený Ochozským potokem vlevo na konci Hlavní chodby směřuje do speleologického neznáma pod jeskyni Švédův stůl a odtud dál velmi zajímavým směrem pod ostroh Svatých schodů. Do tohoto Trativodu vlevo se pravděpodobně sekundárně načepoval neznámý recentní inundační potůček přitékající Trativodem nad Jarním vodopádem a mizícím pod skalními kulisami široce klenuté, avšak velmi nízké Spojky. Trativody na konci Hlavní chodby jsou bohužel beznadějně hermeticky zasedimentovány zvodnělým tzv. málčinským bahýnkem. Případná otvírka Trativodu vlevo východním směrem by byla ale poměrně perspektivní a zajímavá, potýkala by se však s brzkou nemožností ukládání těžených sedimentů na podzemní deponii v Hlavní chodbě. Z tohoto důvodu se do objevování tohoto trativodu nikdo vážně nehrne.

Otázka prolongace přitokového Trativodu nad Jarním vodopádkem v Hlavní chodbě.
Kolektiv ZO 6-12 Speleologický klub Brno (Petr Kos, Petr Kučera) prokopával přítokový Trativod nad Jarním vodopádkem, nalézající se zhruba v polovině Hlavní chodby, a to do vzdálenosti cca 10 m. Ucpaný trativod pokračuje dál, ale nepříznivým směrem k nedalekému Ochozskému žlíbku kde se jistě nachází neznámý inundační ponůrek.

Otázka prolongace odtoku potůčku do Spojky.
Toto místo pod skalním stropem Spojky v místě odtoku podzemního potůčku od Jarního vodopádku prozkoumal na základě mého doporučení Pavel Chaloupský, člen ZO 6-12 Speleologický klub Brno. Dle jeho sdělení se zde nacházejí kypré sedimenty. Odtoková horizontální spára je však velmi nízká a je otázka zda bude průstupná. Nachází se zde však hydrologicky průtočná odtoková cesta do neznáma pod Svaté schody. Jen několik málo metrů od Spojky je to zde do vyústění této plazivky do více dimenzovaného trativodu vlevo z konce Hlavní chodby. Načepování odtokového potůčku od Jarního vodopádku v Hlavní chodbě do ucpaných erozních struktur větší dimenze je zde tedy velmi pravděpodobné.

Teorie fosilního paleopatra Říčky pod Lysou horou
Málčina jeskyně má ještě svá nepovšimnutá tajemství. Pokud pomineme výše naznačené, avšak půdorysně omezené speleologické rezervy vlastní ostrožny Svatých schodů, zůstává především neobjasněna speleologická funkce nedalekého nebetyčného vápencového útesu Lysé hory, v níž se odjakživa tuší rozlehlé podzemní prostory. Dosud se v podzemí Lysé hory reálně uvažuje o existenci pouze nejnižší, trvale zatopené, jeskynní etáže protékané recentním tokem dosud neznámé podzemní Říčky s přítoky, kterou Vývěr Říčky I potápí v 308 m.n.m. do freatické zóny. Má otázka však ale zní: co víme o paleopatru Říčky pod Lysou horu, z její předposlední vývojové fáze, které by odpovídalo málčínskému horizontu 322 – 321 m.n.m., k němuž činí naprosto vodorovné paleoponorné chodby v Málčině jeskyni náběh? To je jistě zajímavý námět na další zamyšlení! Vápencový masiv Lysé hory, obtékaný Říčkou a Ochozským potokem, tedy splňuje všechny předpoklady, aby měl slušně erozně poddolovanou základnou… Již v roce 1947 dr. Rudolf Prix prorocky napsal půvabnou větu: "Úsek k výtokům Říčky je neznám a veškeré domněnky pro významné objevy jsou oprávněny" (PRIX 1947, s.26).

Virgulové anomálie v okolí Málčiny jeskyně.
Kamil Pokorný a Ladislav Slezák z pracovní skupiny SE 3 (Tři senioři) detekovali virgulí v blízkosti Málčiny neznámý dóm a další prostory. Kamil Pokorný je senzibil známý svými psychotronickými schopnostmi na bázi virgulování dosud neznámých a nikým neviděných a netušených jeskyní v celé jižní části Moravského krasu. A výsledky jsou to opravdu vskutku pozoruhodné! Výsledky těchto svých rozsáhlých virgulových prací v údolí Říčky a na přilehlých náhorních plošinách dodnes plně nezveřejnil, proto zde zanechávám o jejich existenci pouze literární zmínku a více se nerozepisuji. Výsledky těchto virgulových průzkumů Kamila Pokorného však nebudí mou důvěru - to se přiznávám.

Závěr
Budu rád, pokud tento můj článek bude inspirovat některého nadšence, který by se - po více než půl století nečinnosti v Málčině jeskyni - ujal aktivního řešení této opomíjené speleologické problematiky.

Poděkování
Doc. PhDr. Martinu Olivovi a p. Ireně Rozsypalové za umožnění studia staré speleologické literatury v pozůstalosti po Krasovém oddělení v archivu Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras za připomínky k textu. Tento článek byl věnován málčinskému badateli RNDr. Jaroslavu Dvořákovi DrSc, který musel být skutečným speleologem, když dokázal bádat v Málčině jeskyni.

Bibliografie základní prací o Málčině jeskyni
ANONYMUS 1909: Erschliessung einer neuen Tropfsteinhőhle in der Mährischen Schweiz. Tagesbote, 59, 240 (24.5): 3. Brünn.
BALÁK, Ivan a kol., 2001: Údolí Říčky v Moravském krasu. s. 1-214. Blansko 2001.
BOČEK, Antonín, 1928: Průvodce Moravským krasem. Praha 1928, s. 1-324.
DVOŘÁK, Jaroslav 1949: Příspěvek k problému hydrografie Ochozska. Československý kras, r. 2, s. 36-37.
DVOŘÁK, Jaroslav, 1950: Jeskyně Málčina v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 3, 1950, s.63-66.
DVOŘÁK, Jaroslav, 1952: Hydrografie jeskyně Málčiny v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 5, s. 228-230. Brno 1952.
GYANESHWARPURI, Šenkyřík P. Marek: 2022a: Znovuobjevení zaříceného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. eSpeleo 5/2022, s. 23-27.
GYANESHWARPURI, Šenkyřík P. Marek: 202Xb: Paleoponor v Ochozském žlíbku - pár vět o speleologickém průzkumu v roce 2006. Tma pod lucernou na Svatých schodech trvá. eSpeleo v sazbě.
HIMMEL, Jan – HIMMEL, Petr, 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno 1967.
HIMMEL, Jan 1999: Hydrografie jeskyně Málčiny v Moravském krasu ve světle nových výzkumů. Speleofórum 99, r. XVIII, Praha 1999, s. 15-18.
HIMMEL, Jan, 2000: Hydrogeologie největšího občasného podzemního jezera v povodí Říčky. Estavela č. 4/2000, s. 14-19.
HIMMEL, Jan, 2002: K původu vod v jeskyni Málčině. Speleo č. 34, s.9-10. Brno 2002.
KOS, Petr 2005: Zpráva o činnosti ZO 6-12 Speleologický klub Brno za rok 2004. Speleofórum 2005. r. 24, Praha., s. 55-56.
PRIX, Rudolf, 1947: Badatelské vyhlídky v jižní části Moravského krasu. Časopis turistů , roč. LIX, s. 26-27, Praha 1947.
PRIX, Rudolf 1949: Z výzkumu jižní části Moravského krasu. Československý kras, r.2, s. 37-38. Brno.
P.R.1949: Z činnosti Speleologického klubu Brno. Československý kras, r. 2, říjen 1949, s. 302-303.
SKUTIL, J., 1944: Na Říčkách. Časopis turistů, roč. LVI, s. 82-83, Praha 1944.
ŠENKYŘÍK, Marek, 1994: Recenze: Kateřina Sobotková – Antropogenní změny krajiny v údolí Říčky v jižní části Moravského krasu mezi vodní nádrží Pod Hádkem a Muchovou boudou. Speleo č. 18, s. 37-43, Praha 1994.
ŠENKYŘÍK, Marek, P., 2005a: Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6
ŠENKYŘÍK, Marek, P., 2005b: Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Acta Speleohistorica 6/2005, s.1-17, Habrůvka, listopad 2005.
VÝBOR SK 1949: Výroční zpráva o činnosti za rok 1948. Československý kras, r.2, s.79- 100.
VÝBOR SK 1950: Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Výroční zpráva o činnosti za rok 1949. Československý kras, r. 3, s. 69-93. Brno 1950.
VÝBOR SK 1952: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1951 (v orig. vlivem tiskové chyby uveden rok 1952). Československý kras, r. 5, s. 29-43. Brno 1952.
VÝBOR SK 1953: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1952. Československý kras, r. 6, s. 74-80. Brno 1953.
VÝBOR SK 1954: Výroční zpráva Speleologického klubu v Brně pro rok 1953. Československý kras, r. 7, s. 74-81. Brno 1954.