Speleologické perspektivy Plošiny Skalka, jeskyně Ponorný hrádek a jižní části Moravského krasu u Ochoze u Brna z hlediska hlubinné introspekce. Článek odeslany do Sborníku muzea Blanenska.

                               Marek P. Šenkyřík - Svámí Gyaneshwarpuri

Tento příspěvek je věnován kolegovi speleologovi RNDr. Janu Himmelovi,
hlavnímu odborníkovi na hydrologii Hádeckého údolí v jižní části Moravského krasu, na zamyšlení.
Též je věnován "poslednímu skalnímu duchovi Moravského krasu" Janu Hynštovi,
který bádal na Skalce a věřil tomuto krasovému území dávno předemnou.

V roce 1962 jako první psal, na základě své vlastní terénní návštěvy z roku 1951, o dosud anonymním ponoru u Nového dvora při SV úpatí krasové plošiny Skalka ve svém stručném článku geolog Ladislav Slezák, který jako první speleolog upozornil na existenci dosud neznámého hydrografického problému novodvorských podzemních vod pod plošinou Skalka, aniž by tento problém však více diagnostikoval (SLEZÁK 1962). O několik let později do ponorného údolíčka se závrtem občasného ponoru zavítali další speleologové Jan a Petr Himmelové v rámci sepisování své knihy: "Jeskyně v povodí Říčky", která vyšla tiskem v roce 1967. V knize o periodickém ponoru rovněž učinili stručný literární zápis, ale ani oni tento problém více neřešili (HIMMEL a HIMMEL 1967). V roce 1983 se odloučila z pracoviště Malý lesík malá skupina členů Březinské skupiny ZO 6-12 Speleologický klub Brno vedená Jiřím Smrčkem, která vyhloubila na dně ponorného závrtu "směrem na Nový dvůr" nepatrnou průzkumnou sondu, která však opět zanikla při nejbližším tání sněhu, aniž přinesla jakékoli pozitivní výsledky a informace. Dne 21. října 1989 zahájila radikální speleologický průzkum Novodvorského ponoru komplexním způsobem nově ustanovená Novodvorská skupina při ZO 6-12 Speleologický klub Brno, vedená Markem Šenkyříkem. Tato skupina, která se v roce 1991 transformovala v samostatnou ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno, si kladla za cíl objevení hydrologického, eventuálně paleohydrologického odvodňování celého masivu plošiny Skalka. K dosud nejhlubšímu zamyšlení nad touto problematikou došlo v v roce 2005, kdy Marek P. Šenkyřík zveřejnil svou revoluční a zásadní studii pro poznání krasu Skalky pod názvem: "Plošina Skalka - základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu", která vyšla v malém nákladu formou samizdatu v autorově vlastním sborníku Acta Speleohistorica (ŠENKYŘÍK 2005a). Tato studie byla velmi kladně přijata a stala se doslova čtenou biblí Skalky pro nové generace zdejších jeskyňářů. Nejdůležitější pasáže o objevech jeskyní Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem a propasti Soví komín pod závrtkem Zub byly kromě toho zveřejněny v řádně etablovaném renomovaném sborníku České speleologické společnosti s větším dosahem Speleofórum 2005 (ŠENKYŘÍK 2005c).V letech 1989 - 1996 a opět v letech 2003 až 2004 jsem byl vedoucím speleologického výzkumu v Novodvorském ponoru, jak jsme kdysi na počátku 90. let 20. století pracovně nazývali tuto mnou nově objevenou jeskyni při SV úpatí plošiny Skalka, později v roce 2005 závazně pojmenované na Ponorný hrádek. Jsem považován za zakladatele řádného speleologického výzkumu na plošině Skalka (od roku 1989) a proroka, vizionáře a snad i básníka tohoto krasového území nad Ochozí u Brna. Současný tým ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno se odemne poněkud odklonil, a proto toto pojmenování jeskyně na "Ponorný hrádek", řádně zanesené a zaarchivované v litaratuře, z politických důvodů a z nevědomosti nerespektuje, asi proto že by bylo vzpomínkou na vyhnaného a vyloučeného zakladatele, objevitele obou zdejších jeskyní a 1.předsedy ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno, jak se v krasu dobře ví, mne Marka P. Šenkyříka, neboli dnes svámího Gyaneshwarpuri. S tímto věřím, že jenom dočasným nerespektováním mých morálních a etických práv objevitele této jeskyně (a též v případě Sovího komína, který současní členové ZO 6-26 SHKB rovněž nazývají nesprávně jako Zub) já však nesouhlasím a vznáším proti tomuto jednání morální a etický protest. Jeskyni Ponorný hrádek objevil dne 20. května 1990 Marek Šenkyřík (autor tohoto zápisu) za spolupráce kamaráda Zdenka Foltýna, který do objevené jeskyně v důsledku své plně rozvinuté klaustrofóbie z úzkých podzemních prostor, získané v radiolokátoru ve vojenské základní službě, nikdy ale nevstoupil. V letech 1989 - 1996 se mi za nemalých potíží podařilo trativod Ponorného hrádku, respektive Novodvorského ponoru (což nedoporučuji již používat) celkem prolongovat a proloužit do vzdálenosti 35 m od vstupu do vchodové skruže a do celkové hloubky odhadovaných cca -15 m, což bylo tehdy na hranici lidských možností výzkumu, kde trativod končí zatím nikým nepřekonanou neprůleznou úžinou (Střelecká úžina za Trativodem ozvěny). Své intenzivní exploatace jsem obnovil po sedmi letech své nepřítomnosti v Moravském krasu, až v letech 2003 - 2004, kdy jsem byl ale ze svých jeskyní nečekaně zlomyslně vyloučen - a to musím zanést i do literatury, neboť to bohužel patří k historii prací na této lokalitě - nefachčenkem, negativním chatařem, opravdu zlým člověkem a krasovým zlodějem Janem Marťasem Martinkem, který měl ke svému opravdu hrůznému vylučování mne ze skupiny fyzickou oporu v morálně slabém skautovi Petru Uzlu Červinkovi. Těmto dvěma tedy vděčím za jejich nelítostné rozhodnutí, které mi přineslo neradostný osud vyhnance ze své vlastní domovské ZO 6-26 SHKB, a tato jejich katastrofální klatba měla později samozřejmě vliv i na rozhodnutí a sobecké zamordování mé nové ZO 6-31 "Speleologický průzkum poustevník Marek" Valnou hromadou České speleologické společnosti, která jen z čistě politických důvodů konkurenční řevnivosti a boje o tzv. "zájmová území" v Moravském krasu, nepřijala dne 12. října 2008 nakonec mou novou velice aktivní pozitivní a milující ZO 6-31, působící na náhradním studijním území Habrůvecké plošiny, do struktury ČSS, jakož mne později ani v roce 2019 nepřijali za pouhého individuálního člena ČSS, ze stejných zájmových pohnutek do této "jejich" organizace. Tímto vším se mi ČSS jeví jako sobecký, roztříštěný spolek, v němž bojují jednotlivé zájmové frakce, což jejich předsednictvo řeší silovým, rádoby chlapáckým způsobem železné ruky vylučováním a nepřijímáním členů a nepřijímáním nových základních organizací do této "své" zájmové společnosti. V roce 2024 navíc redakce Speleo.cz Milana Hejna jménem vedení ČSS tomu dala korunu, když mi oznámila po mé pravdivé kritice negativních energií uvnitř České speleologické společnosti, kterými jsem v minulosti opravdu velmi trpěl, že přestávají zveřejňovat mé články, jakož i se mnou komunikovat, což považuji za vrchol absurdity možný jen v Moravském krasu a projev dalšího nedemokratického útisku mojí duše. Nic, vůbec nic si z toho ale nedělám a neustuji jim z Principů svojí víry. Ale ještě k Janu Martinkovi a Petru Červinkovi, kteří ani po dvaceti letech od těchto opravdu pohnutých a ukrutných událostí nepocítili výčitky svědomí a svůj opravdu amorální a podivný čin nepřehodnotili a svého ničím neopodstatněného vylučování ze skupiny v podstatě dodnes nelitují, aniž by mi ho nějak nevysvětlili, což je svévole pouhých dvou pučistů ve skupině, a proto jim to není odpuštěno na zemi ani na nebi, a k tomuto svému dobrovolnému duchovnímu rozhodnutí mám oporu v biblických výrocích pana Ježíše Krista a dalších světců. Například se ve svatých knihách píše: "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš." (Evangelium sv. Lukáše 6,41). A dále především: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (Evangelium sv. Jana 20,23). A též: "Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky..." (Evangelium sv. Marka 3,29). Já se dnes řídím ještě tímto výrokem: "Kdekoli by vás nepřijali, výjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim." (Evangelium sv. Lukáše 9,5.). Nejsem vůbec biblista a dnes dokonce ani křesťan, přesto mé vyloučení zcela fyzicky i vnitřně připomínalo ukřižování Krista, které prožívají v lidské společnosti jistí zbožní křesťané. Já jenom naštěstí zapomínám na všechna prožitá příkoří, avšak moudře po indicku "bez zapomínání a bez připoutání". Jednoduše je odevzdávám zcela jejich karmě v souladu se spravedlivými Zákony Vesmíru, které každému odplácí za dobré dobrým a za zlé zlým a nesnažím se je vůbec varovat ani zachraňovat před tím co jim opravdu dnes hrozí, natožpak abych se s "pokorou" ucházel znovu o jejich "kamarádství".Ale vraťme se na okamžik ještě k problematice Ponorného hrádku, jeho speleologické perspektivy a netušených otázek podzemního odvodňování novodvorských a též pravděpodobně březinských ponorných vod pod plošinou Skalka v jižní části Moravského krasu. Za svůj nejvýznamnější přínos pro speleologii Plošiny Skalka považuji své uvědomění a vnitřním meditačním zažití skutečnosti, že pod plošinou Skalka se nachází opravdu dlouhý jeskynní systém a to za Trativodem ozvěny jeskyně Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem, tedy za úžinou, která se od mého vyloučení v roce 2004 už 20 let speleologicky vůbec neřeší. Asi je to tam totiž mnou zakleté! Tato úžina je s vysokou pravděpodobností jen lokální vzniklá na nepříznivé geologické anomálii ve vápenci a ve vzdálenosti snad již jen několika metrů může vyústit do dalšího neznámého pokračování odtokového trativodu průlezných velikostí, jak naznačuje hřmotná kanální ozvěna, což jsem předpověděl speleologům kteří příjdou po mě již ve svých Acta Speleohistorica o plošině Skalka a též v samostatném článku ve sborníku Speleofórum 2005 (ŠENKYŘÍK 2005a, ŠENKYŘÍK 2005c). V Ponorném hrádku by byl nepochybně po letech stagnace jakéhokoli výzkumu nepochybný úspěch i objev pouhých několika málo metrů odtokového trativodu, nakolik se jedná o těžce přístupné místo Moravského krasu. Velkolepé objevy zde však nejsou vůbec vyloučeny, neboť až se stabilizuje erozní báze ponorného toku ve vertikální zóně zahlubování (v níž se jeskyně Ponorný hrádek zatím nachází) a přejde do horizontálního odvodňování, může se trativod na základě zkušeností z jiných jeskyní dle mé vize poměrně radikálně rozšířovat do člověku jistě průstupných velikostí... Čím dál od ponoru vod do podzemí tím líp. Bylo velkým překvapenim, že ponorný potůček vytvořil hned pod ponorem odvodňovací trativod člověku průstupných velikostí, což považuji za dobré znamení z hlediska jeho dalších expoatací za Trativodem ozvěny. Tento neobjevený a pravděpodobně v celé své délce asi ani neobjevitelný jeskynní systém, pod plošinou Skalka, který má podle mého reálného odhadu délku nejméně 1,5 km, bude ale úžinatý, protože je vytvářen velmi malým tokem - Novodvorským podzemním potůčkem, který teče pod plošinou Skalka jen několik týdnů v roce o průtoku maximálně 4 l/s a ani k dávné geologické minulosti nebyl průtok o moc větší, a proto se odtokový trativod asi nepodaří nikdy nikomu zcela speleologicky prostoupit a fyzicky objevit. Vývěr vod z Novodvorského ponoru by se však musel někde na povrchu projevit. Při úpatí Plošiny Skalka však kupodivu není žádný viditelný krasový vývěr. To mne přivádí k zamyšlení, kam ve skutečnosti odvodňuje plošina Skalka? Nepomůže zde barvení podzemního toku, protože vzdálenost k nejbližšímu vývěru je opravdu značná a průtok podzemních vod je relativně malý. Otvírkou tohoto systému by se však mohl kýženým způsobem vyřešit problém s CO2, neboť by mohlo dojít k cirkulaci statického ovzduší, které jinak značně bohužel limituje výzkum jak ve strategickém Ponorném hrádku, tak i v poměrně zajímavém Sovím komínu (Zubu). Určitá naděje objevení tohoto neznámého jeskynního systému na Novodvorském podzemním potůčku však spočívá v průzkumu též úžinatých, avšak člověku ale průstupných propasti Sovího komína pod závrtkem Zub, ucpaných naštěstí jen mladým sedimentem, což považuji za relativně dobré znamení z hlediska perspektiv objevování této lokality. Přes houževnaté pracovní nasazení současné mladé generace členů ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno se tušený jeskynní systém na Novodvorském podzemním potůčku zde pravděpodobně nepodaří objevit, protože tuto propast míjí ve velké hloubce a pravděpodobně i ve velké horizontální vzálenosti. Přesto členům ZO 6-26 SHKB žehnám aby se ve svatém zanícení svého speleologického výzkumu na Sovím komíně nenechali zastavit touto mojí poměrně nepříznivou diagnózou. Dnes má podzemí Sovího konína, čili Zubu jak oni tuto jeskyni nazývají, délku údajně již cca 120 m (!) a je tvořeno systémem několika paralelních propastí, což je rozhodně revoluce v nazírání na vápence plošiny Skalka, které dle názoru odborníků geologů údajně nepodlehly téměř vůbec žádnému zkrasovění. Já se však nad tímto názorem při současném stavu poznání jen blahoskloně usmívám. Něco pod Zubem rozhodně je a ve speleologicky skromných poměrech Plošiny Skalka to stojí za objevení! Není dokonce vyloučeno, že jeskynní systém Ponorného hrádku z Plošiny Skalka pokračuje nepochopitelně z hlediska krasových teorií o podzemním odvodňování jižní části Moravského krasu, až do Vývěrů Říčky pod Lysou horou v Hádeckém údolí (Údolí Říčky). Vývěr Říčky II? V tom případě zde máme indicii o jednom z nejdelších jeskynních systémů v Moravském krasu o délce mnoha kilometrů, který až dodnes v podstatě unikal pozornosti všech krasových badatelů, neboť vzdušná vzdálenost těchto dvou míst (ponoru a hypotetického vývěru) je 2,9 km! Tento hypotetický jeskynní systém novodvorských a z dálky pravděpodobně přitékajících též březinských (paleo)vod, samozřejmě nesoupeří svojí délkou a dimenzemi s legendární Amatérskou jeskyní, či neméně legendárním Rudickým propadáním a magickou Býčí skálou, ale spanilou Ochozskou jeskyni pravděpodobně svojí délkou však přece jen kupodivu předčí. Při mém nejhlubším zamyšlení je opravdu možné, že Plošina Skalka (tedy paleoponor Malý lesík v Březinském údolí, zakryté ponory v řečišti Březinského potoka a inuindační ponor Ponorného hrádku u Nových dvorů) odvodňuje - kam jinam - než do Hádeckého údolí, což je má vlastní pracovní hypotéza z roku 2004 (ŠENKYŘÍK 2004b) !!! S tímto názorem nemusíte hned souhlasit, ale v tom případě si sami zodpovězte otázku kam vlastně odvodňuje Novodvorský ponor a ponory ucpané v Březinském údolí, které bylo již před miocénem slepé údolí, jehož veškeré cesty směřující do podzemí byly ucpány tortonskými jilovitými sedimenty (ŠTELCL 1962). Některé z těchto ponorů si však dodnes částečně ponechaly svoji původní hydrologickou funkci a o jejich směrech podzemních odtoků není nic bližšího známo. Já jsem o tomto svém názoru poměrně přesvědčený. Všechno záleží na tom, zda na vrcholu Ochoze u Brna v trati Dlouhé existuje pod starým předmiocénním údolím recentní vodě průstupné geologické propojení vápenců plošiny s Horou na protilehlém pravém břehu Hádeckého údolí (SENKYŘÍK 2005a). Dle mé intuitivní vize je to kupodivu možné. Samostatnou, v tomto příspěvku již neřešenou problematikou, je zcela neznámý směr podzemního odtoku březinských ponorných vod z Březinského údolí a Březinské kotliny, čehož si povšiml jako první již v roce 1960 sám speleologický guru Rudolf Burkhardt (BURKHARDT - HOMOLA - ŠEVČÍK, 1960). Jeho záznam v literatuře v podstatě ale zapadl a pozdějšími generacemi speleologů zůstal v podstatě více méně nedoceněný, takže nikdo vážně dlouhou dobu nepřemýšlel kam březinské (paleo) vody odvodňuji (odvodňovaly), to platí zejména na příkladu terciérního paleoponoru Malý lesík (KOS - VÍT 1998). Toto informační vákuum jsem přerušil v roce 2004 až já ve svém článku syntézně věnovaném paleosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu, v němž jsem odvodňovací chodby ze spodního patra Propastky nechal hypoteticky odcházet podél JV tektonických zlomů pod plošinu Skalka! Všechno tedy naznačuje tomu, že jeskyně Malý lesík svým neznámým, ale bohužel ucpaným pokračováním pokračuje pod plošinu Skalka a vytváří pod ní neznámý - ba netušený - jeskynní systém březinských podzemních vod. Tento článek byl zveřejněn s velkým úspěchem ve sborníku Speleofórum 2004, neboť uvrhl jako první světlo na bílé místo na karsologické mapě Moravského krasu plošiny Skalka, nad nímž dosud přemýšlelo jen velice málo lidí (ŠENKYŔÍK 2004b). Březinská kotlina a Březinské údolí jsou tedy hlavní nepochopenou velice významnou avšak ucpanou ponornou oblastí plošiny Skalka (ŠENKYŘÍK 2005b). Dnes je zde znám především zmíněný paleoponor Malá lesík, který je ve skutečnosti systémem několika předmiocénních paleoponorů ucpaný sedimenty. Hlavní ponorná chodba - tzv. Propástka je 14 m vysoká! Dnes zde průzkumné práce bohužel již nepokračují. Celkem je zde objeveno bludiště chodeb o dvou hlavních patrech o délce cca 300 m. Horní patro charakterizuji velmi úzké, ale vysoké puklinovité chodby ucpané holocenním sedimentem se zvířecími kostmi, v nichž převládá jezevec a s vzácným nálezem jednoho úlomku pravěké keramiky v odlehlé chodbě Striptízce. Horní patro by šlo zcela jistě prodloužit o další prostory tohoto nedobádaného bludiště, například v Perlovém dómku, Pohádkovém dómku a jinde. Zatímco spodní patro je více dimenzovaný paleoponorný systém Březinského potoka již předmiocenního stáří, jehož hlavní pokračování směřuje k plošině Skalka a není bohužel dodnes vykopáno. Třetí ponornou oblastí plošiny Skalka je málo známé údolíčko bezejmenného potůčku Luž, kde je anonymní ponor v blízkosti deponie lomu Skalka s.r.o., který odvodňuje pravděpodobně do prostoru lomu, kde byla objevena a Pavlem Glozarem ze Správy CHKO Moravský kras zkoumána jeskynní chodba s malým potůčkem (ŠENKYŘÍK 2005a). Glozar tento objev však nepublikoval, neboť záhy zahynul v jeskyni v lomu v Mokré. Dnes je tato jeskyně "Smrčkovo tajemství" zahrnutá hlínou a kamením panem majitelem lomu Smrčkem, je nezvěstná a bez řádného speleologického průzkumu, který by vzhledem k přítomnosti vodního toku odtékajícího zcela jistě pod plošinu Skalka mohl být velice zajímavý a důležitý. Máme tedy k dispozici dostatek empirických důkazů a indicií, že pod plošinou Skalka se nachází snad hned několik kilometrů jeskynních chodeb, z nichž známe zatím jen několik málo metrů v jejich ponorných oblastech. Jedná se o výše uvedený málo dimenzovaný dodnes však periodicky hydrologicky aktivní zablácený trativod ze směru od Nového dvora (Ponorný hrádek) a možná i značně dimenzované chodby, snad dokonce bludištního charakteru, vzhledem k charakteru paleopropadání Malý lesík, avšak samozřejmě ve značněm či úplném ucpaní sedimenty, v důsledku miocenního pohřbení krasu u Březiny. Nejasná v této souvislosti zůstává otázka, co vlastně zkrasovělo pod závrtkem Zub, pod propastmi jeskyně Soví komín. Blízkost žlíbku v Kolíbkách při JV úpatí plošiny Skalka, vzdáleného odtud 300 m, kde tuším hlavní předmiocénní paleovývěr celé této oblasti snad až z dálky přitékajících březinských paleovod, může být správným zodpovězením této otázky a dává tak Sovímu komínu určitou naději na větší a významnější objevy, pokud se k nim ale dokopou. (ŠENKYŘÍK 2005a, ŠENKYŘÍK 2005b). Je to však pravděpodobně ale dílo pro více jeskyňářských generací...:)

Výběr literatury k tomuto tématu:
Burkhardt R., Homola B., Ševčík A. (1960): Příspěvek k poznání krasových jevů Babické plošiny a údolí Březinského potoka v Moravském krasu. – Kras v Československu, 1: 1 – 13. Brno.

Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskyně v povodí Říčky. – MS, ZK ROH KSB. Brno.

Kos P. Březinský kras. Nepublikovaný strojopis.

Kos P., Vít J. (1998): Sedimentární výplň v jeskyni č. 1405 Malý lesík u Březiny (Moravský kras – jih). – Speleofórum 98, XVII: 10 – 12. Praha.

Slezák, L.:1962. Objev nové jeskyně v severních svazích Skalky SV Ochoze. Kras v Československu,1-2, s.29.

Šenkyřík, P., M. (2004a): Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt speleologického průzkumu. Speleohistorica 1/2004, s. 1-35. Brno.

Šenkyřík, P., M. (2004b): Náčrt palosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu. Poznámky ke genezi jeskyně. Speleofórum 2004, roč. 23, s.26-31. Praha.

Šenkyřík, P., M. (2005a): Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005.

Šenkyřík, P., M. (2005b): Paleohydrografie ponorných vod z oblasti Březinské kotliny pod plošinou Skalka v jižní části Moravského krasu. Speleofórum 2005, roč. 24, s.23-27, Praha.

Šenkyřík, P., M. (2005c):Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha.

Šenkyřík, P., M. (2005d): Objev jeskyně č. 1410B Soví komín na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.35-40. Praha.

Štelcl, O. (1962): Geomorfologické poměry střední části Moravského krasu. Kras v Československu 1-2, 1962.