Vnitřní poznání o meditaci a rozjímání.

Já již nemedituji, já rozjímám. Strávil jsem několik let v meditaci v temné neosvětlené jeskyni, jen u doutnajícího ohně, se zavřenýma očima a s mantrou v srdci, ale to už mne přešlo. Nyní ani nezavírám oči, vůbec to nepotřebuji, jen hledím před sebe na oltář, pokud jsem doma v ášramu, nebo hledím jen před sebe na přírodu a na skály, když jsem v jeskyni. Opravdu nezavírám oči. Nejraději při tomto náboženském rozjímání ale hledím na fotografii svého duchovního Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Přitom se v mém vědomí objevují pokyny a informace jak si počínat na své duchovní cestě, či v každodenním praktickém životě. Jsem přitom zcela uspokojen ve své žízni po vyšším Poznání. Klidně se toto rozjímání může týkat například mé zamilované speleologie, průběhu neznámých jeskyní v útrobách země, o čemž píši dokonce vlastní odborné publikace a články. Ale na podzemí se nyní již jako mnich samozřejmě nesoustředím. Chci tím jen říct, že můj vnitřní Učitel a Mistr ví opravdu cokoli a dovede mi to během rozjímání velice moudrým, ba humorným způsobem vnitřně objasnit. V podstatě nepotřebuji ovládat všelijaké oficiální meditační techniky, jimiž se hemží svět. Myslím si po své třicetileté praxi meditace, že opravdu stačí naslouchat Hlasu Ticha v pozadí myšlenek, nejlépe v úplné samotě a tichu poustevny, či uzavřeného pokoje ášramu, nebo i světského příbytku. Přitom se samozřejmě snažím opakovat svou mantru, ale do toho se již musím nutit, takže většinou jen naslouchám v tichu bez mantry svému Vyššímu Já, tedy Nad Já. To ale nejde začátečníkům na duchovní cestě doporučit, neboť by mohli snadno sejít z cesty, proto si mantru stále raději opakujte. Teprve později, až jste pokročilí prý přirozeně odpadnou a zmizí všechny i duchovní berličky a vy jen sedíte v transu meditace, sjednoceni s Bohem, blízko k osvícení. Tak to dělám nyní já. Jak tedy začít s meditací? Když jsem já začínal s meditací, to bylo v roce 1995, ve své jeskyni v horách Slovenského ráje, nevěděl jsem jak se správně medituje, neboť mne toto umění nikdo neučil. Jen jsem intenzivně cítil, že musím s meditací na horách sám začít. Připadalo mi to romantické jen sedět na útesu či v jeskyni a meditovat. Na všechno jsem si tedy přišel sám. Mě stačilo z počátku jen hledět dlouze do plamenů ohně ve své jeskyni, nebo hledět na skálu pod skalním převisem. K tomuto účelu jsem měl na skále pověšené havraní peříčko, které skotačilo v závanu teplého kouře z ohně. Opravdu jsem jen na toto skotačící peříčko jen tak hleděl, koncentroval jsem se na ně a na nic víc jsem nemyslel. Nebo jsem například v noci seděl ve ztichlých horách zcela sám a hleděl na srpek měsíce, nebo na úplněk. Též jsem naslouchal vzdálenému šumu potoka hluboko v údolí. Hleděl jsem na okolní les, někdy ke mně přilétly nebojácné sojky, nebo přišli na výzvědy kamzíci a já jsem cítil, že patřím mezi ně. Rád jsem sedával na vápencovém útesu nad hlubokými propastmi. Tvrdím tedy, že vůbec není nutné být oficiálním mistrem meditačních technik. Na horách budete spontánně dosahovat samovolných meditačních vnorů a osvěcování všech vašich problémů, které v samotě samozřejmě budou svírat vaše srdce, anahátu, vaši duši. Opravdu všechno důležité se s pomocí Boží na horách dozvíte, aniž by vám to kdokoli musel objasňovat či zvěstovat. Zapomeňte tedy klidně na všelijaké především zesvětštělé učitele duchovní cesty, případně psychiatry či psychology, kteří z vyššího nadhledu neví nic. Jedinou výjimkou samozřejmě je osvícený světec, skutečný Mistr, jako například Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda, ale i ten vám bude jen potvrzovat to co sami ze své horské samoty budete v hloubi své duše vnitřně vědět. Takový je můj Mistr. Nikoho neláme, neznásilňuje, neatakuje jako často dělají jiní duchovní. Opravdu učí to, co vnitřně rezonuje s vaším poznáním, neboť je to ve skutečnosti učení Vesmírného Mistra, který je všudypřítomný, vševědoucí a věčný, není to tedy jen "jeho" Svámijiho učení, to je třeba pochopit a realizovat. V tom je velikost mého Osvíceného Mistra Mahéšvaránandy. Opravdu vás bude utvrzovat, že si na své vlastní individuální cestě k Bohu počínáte v podstatě správně. Proto jsem se vůbec neobával zvlášť se mu odevzdat a zasvětit jako mnich, svámí, sanjásin a sádhů. Jsem na to hrdý, že mne má třicetiletá především horská meditace přivedla k tomuto nejdůležitějšímu rozhodnutí mého života. Od sanjás díkši nic v podstatě již nehledám, všechno důležité mám naprosto ve vnitřní i vnější harmonii, mnohaleté zažívané utrpení pramenící ze spojení se světskou realitou již odeznělo a zcela zmizelo, jako by vůbec nikdy ani neexistovalo. Považuji tedy za nutné abyste se v očích tohoto světa tzv. "zbláznili", jak učí evangelia a epištoly Nového zákona, tzn. oblékli se jednou provždy do oděvu Nového člověka, čili řeholní či mnišské kutny, v mém případě hinduistického svámího. To doporučuji učinit každému z vás, pokud se chcete opravdu osvobodit, rozhodně mnišský stav nedokládejte ve svém životě na neurčito, do daleké nevyzpytatelné budoucnosti, to znamená že je lépe se nikdy neoženit a nevydávat se na tuto dlouhou cestu napříč životy. Musíme se Bohu zcela odevzdat jako mniši či poustevníci, jenom tak se zbavíme světského žaláře utrpení, které plyne ze spojení s pomíjivými světskými objekty, tedy i s manželstvím, jakkoli pro někoho na své úrovni i to může být cesta k osvobození, ale jak jsem řekl dlouhá a vůbec ne pryč z klece této duality. To všechno jsem vám dnes chtěl povědět o své meditaci na bázi rozjímání u nohou Vesmírného Mistra, Átmána. Jenom takového má smysl hledat, jemu se odevzdat a to především ve svém vědomí. Proto choďte meditovat do hor, ale buďte v horách samozřejmě opatrní, neboť hory jsou nejen krásné a přívětivé, ale mou být i nemilosrdné a kruté k těm,kteří do nich vstupují bez pokory a úcty k Božímu Majestátu. Nebojte se ale, někdo vás povede, nemůžete zabloudit. Hlasy žen a tohoto světa vám budou samozřejmě vsugerovávat, že do hor jen zbytečně "utíkáte", ale vy jím to vůbec nevěřte a s klidnou myslí se do hor vydejte. Vyhledejte nějakou skrytou jeskyňku, postačí i převis, já vám doporučuji navštívit za tímto účelem můj Slovenský ráj, který je dostatečně hluboký a divoký, takže tam mohou teoreticky žít desítky nezávislých poustevníků, aniž by se potkávali a vyrušovali. Takový je opravdu Slovenský ráj. Tak se do hor na Slovensko, klidně i do rumunských Karpat Miloslava Nevrlého vydejte. Nemusíte vůbec opustit Evropu, i když ty nejlepší hory svaté hory jsou indický Himaláj, neboť tam dodnes žijí stovky a tisíce velice svatých osobností, které tyto hory posvěcují po tisíce let. Toto v Evropě a v České republice bohužel již neexistuje, tato hluboká duchovní tradice horských mnichů. Je na čase ji i u nás obnovit. A k tomu směřuji tímto životem já, Gyaneshwarpuri. Opravdu jsem tu v České republice jen za tímto úkolem. Je to pravděpodobně sankalpa, vnitřní přání z předchozích životů, proto jsem se zrodil v Evropě. Jinak si nedokážu vysvětlit proč tu jsem. Jsem tedy učitel duchovní cesty a jógy, o tom není pochyb. Protože jsem současně ale poustevník, tak v souladu s tímto vyznáním a tradicí se zdržuji především v samotě a nikoho nic osobně neučím. K tomu v 21. století slouží internet, webové stránky eventuálně psaní duchovních knih pro veřejnost v této především materiálně a dokonce ateisticky zaměřené západní společnosti. Budu vám všechno postupně vyprávět z vlastní zkušenosti.