Vzpomínka na jeskyňáře Jana Hynšta z Ochoze u Brna (1938-2014), posledního skalního ducha Moravského krasu.

Článek odeslaný ke zveřejnění do Sborníku Muzea Blanenska:

Dne 16. listopadu 2025 jsem měl ve spánku pozoruhodný sen s Janem Hynštem, který nás opustil 26. dubna 2014 ve věku 76 let, a proto jsem se hned rozhodl napsat o něm tento článek do Sborníku Muzea Blanenska, jak si tento lidový jeskyňář z Ochoze u Brna, zaslouží. Byl jedním z pozoruhodných krasových jevů, který jsem na počátku 90. let 20. století potkával v lesích, když jsem bádal na plošině Skalka. Tehdy přicházel na naši speleologickou základnu u Novodvorského ponoru, vynořoval se z lesů Skalky s dalekohledem na krku, aby nás pobízel k průzkumu, a dělal to tak neodbytným způsobem, že jsme před ním zděšeně prchali a schovávali se na půdu naší speleologické základny… Jan Hynšt byl opravdu svérázný krasový badatel, speleologický vlk samotář, který byl znám všem jižanským jeskyňářům jako "Děda Ochoz". Jeho skutečné stáří nebylo známo, a on ho pečlivě tajil. Jisté je, že své první speleologické pokusy učinil na plošině Skalce již kolem roku 1960, ve věku 15-20 let, při čištění tektonických puklin ve žlíbku v Kolíbkách (N 49o15.394´, EO16o45.583´), a "Ve smrčí" (N 49o15.530´, EO16o45.624´) v dolní části Novodvorského údolí. V té době chodil vypomáhat Ladislavu Slezákovi i s průzkumem jeskyně č. 1410 Ve Skalce. V roce 1967 je již jeho existence v krasu regulérně doložena první literární zmínkou v knize bratří Jana a Petra Himmelů "Jeskyně v povodí Říčky", kde je po něm dokonce pojmenována jedna jeskyně: Hynštova Desentérka, kterou zkoumal. Honza Hynšt byl jeskyňář ze staré školy, mající svůj vlastní vnitřní svět, který stál zcela mimo oficiální speleologickou vědu. Nebyl žádným vědcem a ani nikdy ničím "velkou speleologickou vědu" neobohatil. Byl typem prostého lidového jeskyňáře, kterého k výkopům v jeskyních vedla vlastní dispozice ducha, a všechno co o krasu věděl, se dozvěděl vlastní zkušeností s krompáčem v rukách. Když jste se však s ním procházeli po jižní části Moravského krasu, která byla jeho celoživotním bádacím teritoriem, tak jste v něm poznali výborného znalce zdejších krasových forem, a rychle získali pocit, že je mu zde vše jasné. Nikomu jinému ovšem nebylo zřejmé, ze kterého zdroje čerpal svoji jistotu, když s rozhodností v hlase předpovídal odkud a kam směřují neznámé jeskyně… Při jejich hledání v uplynulém půlstoletí vyhloubil na plošině Skalka a v přilehlém Hádeckém údolí desítky průzkumných výkopů, ale téměř žádný objev neučinil. Těmto starým opuštěným důlním dílům, které se ve své většině odehrávaly v 60. letech 20. století, a které nyní speleologové v lesích v okolí Ochoze hojně nalézají, se začalo říkat "hynštoviny". Definice typické hynštoviny zní: "Drobný výkop, a žádný krasový jev." Většinou to je jen nějaký historický lůmek po těžbě vápence, prokopaný v naději, že by mohl být ucpaným jeskynním komínem, či závrtem, nebo neprůlezná tektonická puklina ve skále, zbavená sedimentů. Přesto se na něj usmálo štěstí v podobě objevu neviditelného závrtku Zub (Závrt u borovice) na plošině Skalka, který mne vedl k objevu zdejší důležité propasťovité jeskyně Soví komín. Jen málokdo si dnes uvědomuje, že Jan Hynšt z Ochoze byl pravděpodobně nejaktivnější kopající jeskyňář, který kdy fyzicky bádal v jižní části Moravského krasu. Proto jsme se v roce 2004 rozhodli ocenit jeho celoživotní bádací úsilí a věrnost tomuto krasovému území, udělením čestného titulu "Historicky první krasový badatel na plošině Skalka", který byl vymyšlen speciálně jen pro něho. Současně na památku tohoto krasového dědy jsem doplňil historický název jeho nejmilejší jeskyňky "Na Rozměrkách", jeho jménem "Hynštova na Rozměrkách.". V přítomné chvíli se tedy již v jižní části Moravského krasu nazývají po J. Hynštovi 3 krasové lokality: Hynštova Desentérka na Lysé hoře, Hynštova na Rozměrkách na plošině Skalka a Hynštova ventalora v Kamenném žlíbku. Něčím takovým by se nemohl pochlubit ani sám slavný Absolon! Děda Ochoz má smůlu, že se nenarodil do více zkrasovělého krasu, protože jinak by nepochybně měl při své bádací houževnatosti a praktické zkušenosti na svém bádacím kontu mnoho zajímavých objevů.

Literatura o Janu Hynštovi:
Gyaneshwarpuri, Svámí – Marek P. Šenkyřík 2026: Speleologické perspektivy plošiny Skalka, jeskyně Ponorný hrádek v jižní části Moravského krasu u Ochoze u Brna z hlediska hlubinné introspekce. Sborník Muzea Blanenska 2025 (v tisku).

Himmel, Jan – Himmel, Petr (1967): Jeskyně v povodí Říčky.

-jh- (Jan Himmel)(2014): Odešel Jan Hynšt. Speleo 64/2014, s. 89

Slezák, Ladislav (2014): Zemřel Jan Hynšt (1938-2014) jeden z posledních "dělníků" amatérské speleologie minulého století. Speleo 64/2014, s.88-89

Šenkyřík, Poustevník, Marek (2004): Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt speleologického průzkumu. Speleohistorica 1/2004, s. 1-35. Brno.
Šenkyřík, Poustevník, Marek (2005a): Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005.
Šenkyřík, Poustevník, Marek (2005b): Dokumentace Hynštových jeskyní na Rozměrkách (plošina Skalka, Moravský kras - jih). Speleo č. 43/2005, s.32-35, Brno

Zprůchodňování Lichtejnštějského chodníčku na Plošině Skalka (2004).

U oltáře při příležitosti obnovení průzkumu Závrtku Zub - Soví komín v roce 2004.

Poslední fotografie krátce před jeho smrtí (2010).