Svámí Gyaneshwarpuri
Mnich a poustevník v józe a hinduistickém náboženství s kořeny v křesťanství a katolické církvi
Na území vápencových skal, lesů a jeskyní Moravského krasu jsem přišel v roce 1982 jako tramp a speleolog. Rád
se zdržuji na osamělých a pustých místech s pozitivní energií v lesích
jižní a střední části Moravském krasu. Měl jsem to štěstí (dobrou
karmu), že jsem se narodil v blízkosti Moravského krasu, nejsvětějšího
území v České republice, magického a mystického prostoru, v minulosti
osídleného šamany a poustevníky. A na ně jsem se rozhodl navazavat.
Mnoho zdejších jeskyní mi slouží pro meditační účely. Samozřejmě, že se
souhlasem Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Spolupracuji s četnými odbornými institucemi, například Ústavem Anthropos Moravského zemského muzea a Muzeem Blanenska. Nějaký čas jsem byl učitelem ekologie na SEVERu v Krkonoších. Nyní jsem členem Společnosti Jóga v denním životě
a pravidelný účastník satsangu v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách.
Jako bývalý speleolog v Moravském krasu jsem byl též členem České speleologické společnosti. Jsem otec zakladatel její základní organizace 6-26 Speleohistorický klub Brno.
V Moravském krasu jsem objevil celkem čtyří neznámé jeskyně: Ponorný
hrádek dnes známý jako Novodvorský ponor a Soví komín pod závrtkem Zub na
Plošině Skalka a dále Milarepovu propast pod Závrtem u Habrůveckých
smrků a Poustevníkovovu Děravku na Habrůvecké plošině. Jsem objevitel
též velkého množství dalších krasových tvarů, jako závrtů a ponorů. Za svůj
nejvýznamnější speleologický a archeologický objev považuji tzv.
Křtinské pomalované lebky neznámých světců, objevené s mými kamarády v
neznámé kryptě pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách. Byl jsem
studentem archeologie na Katedře archeologie a muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Toto studium jsem však nedokončil. Jsem autorem mnoha publikací a článků, například v rámci vlastní edice Acta Speleohistorica, Sborníku Muzea Blanenska, Speleofórum a další. Jsem též autorem několika webů:
Nyní kdy jsem hinduistický a jógový mnich řádně vysvěcený Višvaguruem paramhasem svámím Mahéšvaránandou z Indie, již nejeskyňařím a chodím do jeskyní v Moravském krasu především meditovat, mantra džapovat, rozjímat a relaxovat. Mým cílem je v Moravském krasu úspěšně dokončit v tomto jediném životě svou duchovní cestu k Bohu a dosáhnout Sjednocení s Ním, čili realizovat Osvícení. Tento web neslouží ke studiu o Moravském krasu. Je především o duši člověka, poustevníka, co všechno v krasu zažívá. Pokud vás zajímá má životní filozofie a mystika, přečtete si mou knihu Cesta poustevníka, nebo navštivte web Poustevník. V současnosti nenásleduji ničí filozofii, jen tu, která se mi zvláštní Milostí Nad Já odkrývá ve vědomí během nábožného rozjímání.
Kdo je svámí Gyaneshwarpuri?
Svámí Gyaneshwarpuri je oddaný žák Jeho Svatosti Višvaguru Paramhanse
Svámího Mahéšvaránandy, Mistra jógy a Učitele duchovní cesty z Indie,
kterého následuje od roku 1996. Za tu dobu prošel bouřlivou duchovní
transformací v důsledku probuzení kundalini, která vyústila dne 23.
července 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách ve vysvěcení - sanjás
díkšu - na hinduistického a jógového mnicha, když mu bylo padesát tři
let. Stát se svámím bylo jeho dlouhodobým přáním a životním cílem -
proto se postil a odcházel do hor a do lesa meditovat až se mu jeho
přání doslova zázračně Svámíjího Milostí naplnilo. Od té doby setrvává v
santóše - spokojenosti, veškerá světská přání se rozprchla a on se
vrací zpět Domů do duchovního domova, z něhož jsme vyšli. Svámí
Gyaneshwarpuri působí jako osamělý, mlčící poustevník v jeskyních
Moravského krasu. Měl to štěstí, že se narodil v blízkosti tohoto
nejsvětějšího území v České republice, magického a mystického prostoru, v
minulosti osídleného šamany a poustevníky, na něž se rozhodl navazovat.
Není učitelem jógy a nekáže hinduismus. Má právo užívat duchovní titul
svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů.
Získal tímto tuto nejvyšší Svámíjího iniciaci. Je kosmopolitního
nadnáboženského smýšlení a vnitřního založení, z tohoto důvodu uctívá
rovněž Ježíšovo křesťanství, buddhismus, taoismus a ostatní světová
náboženství. Je historicky prvním hinduistickým mnichem vysvěceným v
České republice. Píše odborné publikace z oboru speleologie, sakrální
historie a archeologie a v neposlední řadě vlastní originální, z knih
nevyčtenou mystiku a filozofii, básně, duchovní příběhy a pohádky s
duchovním ponaučením. Následuje ve všem Sílu Lásky a kráčí po Cestě
Poznání (džňanajóga) jak vyplývá z jeho duchovního jména Gyaneshwarpuri
(gyana=džňana), které se překládá jako "Ten který poznal". Je tedy
vnitřně džňánín čemuž odpovídá jeho na první pohled nesrozumitelná
životní filozofie poustevníka. Od narození je osvobozený, dosud ale
nerealizoval nejvyšší stav vědomí mókšu, kdy individuální "já" se stává
celým Vesmírem. Má však vlastní vnitřní vedení a napojení na Boha,
Božské Já. Realizovat Boha a dosáhnout Osvícení je jeho nejvyšším a
jediným Cílem v tomto zrození, jemuž zasvěcuje svoji duchovní jógovou
sádhanu, meditaci v ústraní, mantra džapu, opakování Božího jména,
modlitby, jógové ásany, kriji ap. podle Systému Jóga v denním životě
Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy. V současnosti se často zdržuje na
osamělých a pustých místech v horách a v lesích. Od dětství samostatně
studoval Bibli, nikdy však neříkal že je křesťan. Později studoval
Bhagavadgítu a jiné svaté spisy indické. Přečetl rovněž některá
buddhistická a taoistická svatá písma. Nejvíce ho však oslovila moudrost
Svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy, Ramana Maharišiho,
Chan-Šana, Bhagvána Šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a samozřejmě
Svámího Mahéšvaránandy, v němž rozpoznal esenci svého duchovního
nazírání Pravdy ze svých meditačních jeskyní a horských pousteven.
Uctívá ideál indických himalájských jogínů a rovněž sv. Františka z
Assisi. Nevyučuje jógu veřejně a jako skutečně pravý džňánín, muž
poznání, nepřijímá studenty jógy ani osobní žáky. V současnosti žije na
základě doporučení Svámíjího se svou maminkou trpící depresí v rodinném ášramu v Brně -
Bosonohách. Poustevník Gyaneshwarpuri je někdo o kom se bude především
mlčet, neboť totiž v sobě slučuje bezmeznou pokoru Františkovy řehole s
bezmeznou tvrdostí Šrí Dévpurídžího proti démonům egoismu. Toto je
přátelé himalájská jóga v České republice.
Můj duchovní život.
Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (*7. května1968) do tradiční
křesťanské rodiny, v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do
kostela. V katolické církvi jsem dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské
dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha
v hinduismu. Stal jsem se tak historicky prvním svámím vysvěceným v
České republice. Zdržuji se jako poustevník v Moravském krasu. Mnoho
zdejších jeskyní mi slouží k meditačním účelům. Meditoval jsem však také
až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji, v soutěsce Chey
v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi, na Staré hoře v
Krkonoších a ve Slovenském ráji. Stále jsem hledal to místo, kde bych
mohl být sám a nerušeně meditovat. Mám za sebou tisíce dnů a nocí v
osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě.
To je má kvalifikace. Já působím především Láskou a Poznáním (bhakti a
džňána). Síla Lásky - to je to v co věřím. Jsem poustevník, nejsem
duchovní učitel. Já mám Dévpurídžího srdce. Svrchovaně Osvícený Mistr
jógy, obdařený zázračnými silami, poustevník Šrí Dévpurídží žil na
přelomu 19. a 20.století nejprve v Himálaji - poté se usadil v
Radžastánu ve střední Indii. Silou vůle zbořil ášram a vyhnal z něho
bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec
zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání. Od té doby mluvil
jen s těmi, kdo měli hluboký a vážný zájem o Poznání. V této kalijuze
dával přednost společnosti zvířat před společností lidí. Na Cestě jógy
se považuji za následovníka tohoto světce. Poznal jsem že mne Bůh vede
od narození. Můj Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a
modlících se lidí. Je to nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého
hinduistického panteonu. Bhakta, který medituje na Šivu, dojde rychle
konečného Osvobození (mókša). Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou
vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám k Ježíši od dětství v
srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich,
protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což
považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Já v této otázce
mám zcela jasno a v souladu se svým svědomím jsem vegetariánem. Vracím
se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v
Evropě bylo jen přechodné. Vyhýbám se masu, ale neužívám ani alkohol,
tabák a drogy. Jsem jejich odpůrcem. Já jsem poznal, že duchovní Cesta
je očista od všech špatných sklonů k dosažení jen čistých (sattvických)
vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí
(satsang), například v našem ášramu ve Střílkách. Dále již s radostí a
vyrovnaností zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho
dodržovat každému připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní
chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Všechno co jsem kdy
hledal jsem našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v
denním životě (Yoga in Daily Life). Je to nepochybně jedno z nejčistších
světových učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších
žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je to plně
Osvícená Duše a Mistr Vesmíru. Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému
vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámíjího oddaným žákem
(bhaktou). Tolik bych si přál předávat toto učení, které vysvobozuje
ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen
meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes všechnu vynaloženou snahu
pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v
podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří se
na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a
osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny. Věřím, že tak
získám ty vnitřní dary, které pak budu moci jednou rozdávat na
veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti a odcházel
sám na horu, aby si ujasnil svou duchovní situaci a povolání. Tak to
chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. Já věřím v
tajemnou moc Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno
ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a
lesníků. Zatím jsem narážel většinou na samé neporozumění. Kdo nechá žít
poustevníka v lese? Kdo mi nabídne les s pramenem pitné vody? To místo
kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být sám observovaný.
Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého
donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento
Vesmírný princip spoléhám a tomu věřím. "Hospodine... kdo smí bydlet na
tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1).